Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno. Pro samu vůni masti tvé jsou výborné, nýbrž jako mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.

Táhniž mne, a takť za tebou poběhnem. Uvedltě mne již král do pokojů svých, protož plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; nebo upřímí milují tě.

Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy. A protož nehleďte na mne,žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. K tomu synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, ježto já vinice své, kterouž jsem měla, ostříhati bych nemohla.

Oznam mi, ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí dobytku o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
Jestliže nevíš, ó nejkrašší ze všech žen, vyjdi a béř se po šlépějích ovcí, a pas kozlátka svá podle jiných obydlí pastýřů.

Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má. Ušlechtileť jsou okrášlena líce tvá ozdobami, a hrdlo tvé halžemi. Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.

Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.

Místo svazečku mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje. Milý můj jest mi jako hrozen cyprový na vinicích v Engadi.

Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.

Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše jest zelenající se. Trámové domu našich jsou z cedrů, pavlače naše z dříví borového.

zurück